Opět se hlásím z Německa. No jo, je to tak, ještě žiju. Jen už tolik nepíšu. Nějak není kdy. A když je kdy, tak zase není chuť. Témata o kterých bych se rád zmínil se mi hromadí (dělám si poznámky, třeba na ně jednou dojde), ale nemůžu se zatím k ničemu z toho dokopat. Tak napíšu jen něco málo novinek.

Nejprve ta hlavní. Jsme přestěhovaní. Bydlíme v Aachenu, kousek od centra. Řekl bych, že je to změna celkem pozitivní, všude je to kousek a volný čas tu lze trávit mnohem rozmanitěji. Od frisbee v parku za domem, až po procházku starobylým centrem.

V parku jsme mimojiné vypozorovali, že němci jsou vážně „zase o krok před námi“. Jakmile je trochu pěkně, park se zaplní lidmi všech věkových kategorií, griluje se (prodávají se tu „instantní grilly“), hraje fotbal, válí na sluníčku.. každému dle libosti. Absolutní relax a pohoda, všichni jsou přátelští, žádná nevraživost nebo závist.. Nad některými detaily všedního života bychom se měli jako národ zamyslet a zkusit je změňit..

Čím to je, že narozdíl od nás, čechů, nejsou všichni bez ohledu na počasí zalezlí v nákupních hyper-mega-giga obchodních centrech?

Čím to je, že němec, narozdíl od typického čecha, neřekne desetkrát za den jak je unavený, jak je práce hrozná, a že je šéf blbec?

Čím to je, že němec pracuje přesně od sedmi a končí přesně ve čtyři? Že na pauzu jde přesně v konkrétní dobu a na přesně danou dobu, a ne kdykoliv to jde a hlavně co nejdéle?

Naprostá bomba na nás číhala ve formě pošty. Úřadu, kam snad nikdo nechodí rád, kde se stojí šílené fronty u dvou přepážek, protože všechny ostatní jsou zavřené, a kde když potřebujete cokoli od známky po krabici na balík musíte se provinile doprošovat (že musíte znát všechny emise a ceny známek a formáty obalů ani snad zmiňovat nemusím..)… tak tohle jsme tedy nenašli.

Německá pošta vypadá spíš jako papírnictví specializované na poštovní potřeby. Všechno přehledně v regálech, snadno dostupné a za rozumné ceny. V zadní části obchodu namísto přepážek stojí pult s digitální váhou a dvěma pokladnami. Jednofuché a efektivní.

Přišli jsme deset minut před zavírací dobou, u pokladen se za námi vytvářela fronta posledních cca 10ti zákazníků – přesto ze strany personálu ani náznak nervozity či podrážděnosti, že se vše včas nestihne. Vzhledem k tomu, že na řešení některých věcí je pro nás němčina stále ještě příliš složitá, zkusili jsme, jak pochodíme s angličtinou. Yes, I Do. Žádný problém, paní na pokladně hovoří anglicky zcela plynně, stejně tak její kolega, který se nám přišel zvlášť věnovat a poradit co přesně je třeba. Že nevíme jaký formulář použít? Žádný problém. Během chvilky jej máme před sebou, a chlapík na pokladně jej ochotně vyplní a vysvětlí. Platba (dvakrát) menší částky větší bankovkou opět bez jediného náznaku problému. A na závěr ještě popřání pěkného dne a poděkování za návštěvu. Sem by člověk chodil rád kdykoli by to bylo potřeba.

Bude to tak někdy fungovat i u nás?