Probíral jsem se fotkami z letošního léta a mimo jiné jsem narazil na fotografie sysla obecného, na které jsem moc hrdý..

Nejde totiž o fotky krotkých syslů ze ZOO nebo z lokalit kde sysli ztratili svou plachost, ale o fotky divokých ostražitých zvířátek, která si vás k sobě jen tak nepustí.

Nebudu tu zmiňovat lokalitu kde jsem fotil, koho to zajímá, snadno si zjistí kde nejblíže se k těmto roztomilým potvůrkám dostane.  Celkem jsem jejich focením strávil opravdu mnoho hodin. Sysli jsou velmi ostražití a sebemenší pohyb, zvuk, nebo nějaká jiná nezvyklá událost je zažene do nory.

První focení jsem si načasoval na brzké ráno. Věděl jsem kde je hledat, tak jsem vyrazil o půl šesté ráno abych v šest už byl na místě, připravený k „palbě“. Našel jsem si vhodné místo s výhledem na několik vstupů do nor – předchozí dny jsem se tu byl několikrát podívat, abych měl jistotu, že jsou to obsazené a používané nory.  Uvelebil jsem se v rosou zmáčené trávě (příště kus karimatky s sebou!), upevnil foťák na stativ, namířil zhruba na střed mezi norami a nehybně čekal.

Ačkoliv se to někomu může zdát jako nejnudnější část, mě čekání bavilo a baví. Člověk je při něm velmi ostražitý, aby nepropásl dobrý záběr a tak vše kolem vnímá mnohem  intenzivněji. Vůně trávy (jako alergik z ní mám smíšené pocity..), odlesky prvních paprsků, kterými raní slunce překonává kopec, kapky rosy na stéblech.. cukání a lechtání pod levým stehnem.. co to? sedím tu už hodinu, asi mi trne noha.. ale pohnout se nesmím, co když sysli zrovna teď vylezou!

Po chvíli se mi zpod nohy vysoukala malá myš. Asi jsem si „ustlal“ na její noře, protože se ještě několikrát vydala stejnou cestou.

Půl osmé. Hodinu a půl na jednom místě, nohy mám úplně dřevěné, nemůžu vstát ani kdybych chtěl.

Konečně! Jako by měli sysli natočeného budíka, začínají teď, chvíli po osmé vylézat z nor. Velmi velmi pomalu a opatrně se rozkoukávají. Stéblům s klasy obilí, které jsem nastražil poblíž nor nevěnují žádnou pozornost. Mohlo mě to napadnout, když je lán obilí ani ne padesát metrů odtud. Dobrá zpráva je, že i když o mě ví, neutíkají do nor jako předešlé dny, kdy jsem sem přicházel spíš odpoledne. Asi je to tím, že jsem tu od rána a tak sem nějak lépe zapadám. Dokonce se můžu opatrně a ukrutně pomalu poškrábat na nose. I tak si ale sysli drží bezpečnou vzdálenost. Jako by kolem mě byla neviditelná bariéra. Směrem kterým se dívám a kam míří foťák je bariéra cca 10-12 metrů. Oproti minulým návštěvám slušný úspěch. Když jsem se ale trochu pootočil, koutkem oka jsem za sebou zaregistroval pohyb. Ti malí šibalové mi normálně kradou klasy! Měl jsem cca metr od sebe hromádku klasů na pozdější doplnění lákadel a dva malí sysli mi za zády klasy odnášeli. Když jsem se otočil, tak se ale lekli, utekli do podzemních labyrintů  a už se nevrátili.

S foťákem ještě nejsem sžitý, tak je to trochu boj. S odstupem si uvědomuji, že byla chyba začínat s „neošahaným“ foťákem zrovna fotkami tak rychlých potvůrek jako jsou sysli. Bojuji s nastavením a zkouším různé režimy. Teprve doma ve skutečnosti vidím jak to dopadlo. Nafoceno přes 500 fotek, z toho vybírám šest. Jsem strašně spokojený.

Vrátil jsem se ještě několikrát, nafotil mraky dalších snímků a většinu z nich nakonec stejně smazal. Mezi jinými i těch prvních několik vybraných. S každou další návštěvou mě to baví víc a víc. Koupil jsem si i druhý akumulátor do foťáku, abych mohl fotit déle.

Jak už to bývá, asi nejlepší okamžik se mi zachytit nepodařilo. Přišel zrovna ve chvíli, kdy jsem měnil baterii. Na sysla, který se rozkoukával tak 6 metrů ode mně, se snesl obrovský dravec (bohužel ani nevím co to bylo). Minul, rozhlédl se a uletěl. Zatracená baterka..

Tipy:

• Sysli vylézají z nor kolem osmé ráno. Je dobré být na místě alespoň půl hodiny předem.
• Sysli velmi plaše reagují na oční kontakt. Osvědčilo se mi mít na hlavě klobouk  a krempu si dát co nejvíce do čela.
• Stativ je nutnost. Ne ani tak kvůli dlouhému ohnisku – to za jasného slunného dne není problém – ale spíš kvůli únavě rukou.
• Stativovou hlavu mívám povolenou abych mohl s foťákem pohotověji manévrovat.
• Při velké trpělivosti se můžete přiblížit asi na dva a půl metru. Ale trvá to opravdu hodně dlouho..

Pokud jste dočetli až sem, díky za trpělivost. Můžete se podívat i na další fotky z mého letního „lovu“.