Vermikompostování – založení vermikompostéru

Přišel mi e-mail, jestli bych neporadil, jak s vermikompostováním začít.. možná se najde ještě někdo další, koho by to zajímalo, tak jsem se rozhodl odpověď sepsat sem..

Nejprve je potřeba pochopitelně zvolit kompostér. Lze jít cestou nižších nákladů a kompostér žížalám vyrobit. Původně jsem tuto cestu volil i já, nakonec jsem ale dal přednost zakoupení hotového vermikompostéru. Důvody jsem uvedl v předchozím článku Vermikompostování – začátky. S odstupem času můžu jen prohlásit, že to za ty peníze stálo.

Nicméně, několik návodů na výrobu vermikompostéru v domácích podmínkách a za minimální náklady lze na internetu snadno najít. Skvělý návod je přímo na webu výrobce barev Primalex (Velká pochvala za to!). Nebo se můžete podívat třeba na videonávod od studentů z Gymnázia Zastávka..

Potom už zbývá jen získat násadu žížal, vložit do kompostéru podestýlku a potravu a můžeme je nechat pracovat.

Fotonávod k založení vermikompostéru

Vzhledem k tragické chybě, kterou jsem při vermikompostování udělal před odjezdem na dovolenou, musel jsem začít od píky. Poučen předchozím nezdarem, zkusím to znovu a lépe. Při této příležitosti jsem nafotil jednoduchý fotonávod k založení vermikompostéru. Aplikovat se dá na většinu běžných domácích vermikompostérů, včetně těch doma dělaných. Výjimku tvoří vermikompostéry „látkové“, jako je třeba Worm Inn.

Podestýlka/Substrát

Měl by dostatečně udržovat vlhkost a zachovávat si také určitou vzdušnost. Skvěle funguje směs natrhaného papíru, kokosových vláken a starého listí. Oproti očekávání je celkem kontraproduktivní dávat do směsi hlínu nebo třeba substrát pro květiny. Žížaly chované v kompostéru jsou většinou kalifornské hybridy (Eisenia andrei), tzv. Kalifornské žížaly. Ty nejsou uzpůsobeny životu v hlíně. Její hrubší složení jim silně opotřebovává zažívací ústrojí a tak rychleji hynou (proto nemusíte mít při venkovním chovu strach, že žížaly „utečou“ jinam. Tento problém ale odpadá, pokud použijete např. u nás žijící žížalu hnojní (Eisenia fetida). Ta ovšem nevyniká takovou žravostí jako její kalifornská příbuzná.

Vlhkost

Žížaly potřebují k životu vlhko, ale zase ne úplně mokro – dýchají totiž povrchem těla. Ideálně by se vlhkost měla pohybovat cca kolem 80%. Není ale třeba kvůli tomu kupovat vlhkoměr, poznáme to jednoduše: Když vezmeme do hrsti trochu substrátu z kompostéru a stiskneme jej, musí být vlhký – může z něj odkapat několik kapek vody, ale voda z něj nesmí vyloženě téct.

Teplota

Optimální teplota pro žížaly je kolem 20°C. Při této teplotě jsou žížaly nejaktivnější, budou tedy odpad nejrychleji zpracovávat. Čím nižší/vyšší teplota oproti optimální, tím bude aktivita žížal slabší. Teplota pod 7°C nebo nad 30°C už začíná být pro žížaly smrtící. Nicméně, není problém mít kompostér venku, je-li v létě ve stínu a v zimě je jeho objem min. 1m³ (nebo zateplený kompostér), žížaly bez potíží přežijí venku i v našich podmínkách.

Potrava

Po zabydlení vermikompostéru můžeme žížalám hned dát trochu toho odpadu z kuchyně.

Co nedávat

V domácích podmínkách, kdy se chceme vyhnout tomu, aby nám kompostér začal zapáchat, se musíme vyvarovat přidávání některých biologických odpadů. Zejména do kompostéru nesmíme dávat žádné mléčné výrobky, maso, kosti a tuky. Doporučuji taky omezit, nebo vůbec nepřidávat citrusy, cibuloviny a další silně aromatické rostlinné zbytky. Žížalám totiž jednoduše nechutnají a tak se do nich nepustí, dokud budou mít  v kompostéru jiný gáblík. Samozřejmě do vermikompostéru nepatří nic biologicky nerozložitelného.

Co dávat

Žížaly si naopak pochutnají třeba na kávové sedlině (lógru) – klidně i s filtrem, čajových sáčcích (pozor na ty plastové!) rostlinných zbytcích z kuchyně a zahrádky a papíru (kancelářský papír, noviny, rulička od toal. papíru, platech od vajec /pro ně je to mimochodem poslední možnost ekologického zužitkování, nedají se recyklovat/, pap. ubrousky a pod.) s mírou můžeme přidat třeba i staré pečivo.  Vhodné je čas od času do kompostéru přidat minerály ve formě nadrcených vaječných skořápek¹.

Důležité je udržovat rovnováhu mezi uhlíkatými a dusíkatými surovinami v kompostéru (uhlíkaté = papír, karton, opadané listí atd.; dusíkaté = ± všechno čerstvé, zelené a šťavnaté) a zbytečně – zvlášť z počátku – nedávat moc. Podle množství násady volíme i množství materiálu – platí, že:

1 kg žížal zpracuje za jeden den cca 0,5 kg rostlinného odpadu.

Vždy se ujistěte, že žížaly stíhají potravu zpracovávat!


 

  1. Tip: Skořápky dejte na 2 minuty do mikrovlnné trouby, odpaří se z nich vlhkost a jdou skvěle drtit nebo ještě lépe, mixovat
  2. Tip: Docela se mi taky osvědčilo odpad před „servírováním“ nechat v mrazáku zmrznout a rozmrznout. Zabrání to např. zavlečení octomilek do kompostéru. Jako bonus mohou žížaly „ovozel“ rychleji a snáze konzumovat (způsobuje to narušení buněk mražené rostlinné suroviny krystalky ledu). Rozmrazený „ovozel“ změkne a rychleji  se rozkládá, tudíž jej žížaly rychleji zpracují. Je třeba totiž vědět, že žížaly nemohou konzumovat žádné rostlinné složky v čerstvém, pevném stavu. Okamžitě zpracovat dokáží jen velmi měkké části, např. dužninu z dýní, rajčat a pod.

Pokud máte nějaké dotazy nebo připomínky, pište je prosím do komentářů nebo na můj mail. Díky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>