Nákup u VK SERVIS OBCHODNÍ, S.R.O.

Koupě mobilu se mi poněkud nevyplatila, tak jen pro informaci vám, kteří o nákupu u tohoto obchodníka uvažujete.. zvažte jestli těch ušetřených pár stovek za to stojí, když je nakonec zaplatíte v poštovném a dokoupení příslušenství..

VK SERVIS ve zkratce:

  • šedý dovoz
  • problém se servisem
  • chybějící český návod a nabíječka pro evropskou zásuvku
  • poštovné 200Kč
  • mizerná komunikace obchodu

  • Jen dodám, poštovné i informace o šedém dovozu jsou uvedeny v obchodních podmínkách obchodu. Pokud obchodní podmínky jen tak prolétnete – tak jako já dosud – je zřejmě na čase věnovat jim dostatek času..

    Rapala Two Stage Pocket – kapesní brousek

    obrázek 1Před časem jsem v BUSHCRAFTshopu zakoupil dva nože Mora na vyřezávání a taky malý kapesní brousek na rychlou údržbu ostří mimo domov. S noži na vyřezávání jsem zatím moc zkušeností nenasbíral, ale brousek jsem už stihl otestovat důkladně, tak se s vámi o krátké zhodnocení podělím..Continue reading

    Proč ČT zapomněla na „Paměť stromů…“

    Pokračování dokumentárních seriálů Bedřicha Ludvíka by jistě uvítalo mnoho diváků. Bohužel, absurdní podmínky ČT házejí tvůrci legendárních dokumentárních seriálů klacky pod nohy. Více na blogu Bedřicha Ludvíka (uvedených seriálů se týká zápis z 6.7.2009)

    Kindle Paperwhite – první dojmy a zkušenosti

    Dnes bych se s vámi chtěl podělil o zkušenosti a postřehy -je to shodou okolností přesně měsíc, co mám Paperwhite doma.

    První dojem

    Když jsem Kindle vytahoval z krabice byla moje první reakce – panebože, to je tak malý! Ve skutečnosti je nový Kindle Paperwhite – alespoň jeho zásadní část, tedy displej – VĚTŠÍ. Ne tedy nějak zásadně, jde jen o několik milimetrů. Ale vezmu-li rozměry celého zařízení, rozdíl je značný:

    Kindle Keyboard: 190 mm x 123 mm x 8,5 mm, 241 gramů
    Kindle Paperwhite: 169 mm x 117 mm x 9,1 mm, 213 gramů

    Zatímco nový Kindle získal na tloušťce, přišel o 21mm na výšce a 6mm na šířce. Může se to zdát jako malý rozdíl, ale věřte mi, že pokud jste zvyklí na starší Kindle, budete překvapení. Někomu to nemusí vyhovovat, ale já byl ze změny nadšený. Konečně můžu Kindle držet v jedné ruce pevně, ne jen posledními články prstů. A navíc, s těmito rozměry už není problém vložit Kindle do kapsy u bundy a dokonce (i když tohle není zrovna dobrý přílad, může se hodit) dá se nosit i v zadní kapse u kalhot. A to i v pouzdře. Váhu neřeším, pro někoho ale může být podstatných i těch 28 gramů co nový Kindle „shodil“.

    Absence tlačítek

    Co mi naopak zpočátku vadilo, byla absence tlačítek pro otáčení stránek. Byl jsem na ně zvyklý a bál jsem se, jak bude displej u Paperwhite vypadat po přečtení několika knih. No, pokud nejste prase, bude vypadat stejně. Přečetl jsem na něm zatím dvě knihy (Atlas mraků Davida Mitchella a Příběhy nečekaných konců od Roalda Dahla – doporučuji druhou knihu) a na displeji není vidět nic. Stačí zkrátka chovat se ke Kindlu stejně jako ke klasické analogové knize – u té slušný člověk taky nežere a nematlá ji mastnýma prackama. A jak se tedy strány otáčejí? Jedním slovem – rychle. Oproti Kindle Keyboard je to svižnější tak, že si toho všimnete. Navíc zmizel neduh staršího zařízení a nový Paperwhite už při otočení stránek neproblikne. Ačkoliv já jsem si na probliknutí u předchozího Kindlu zvykl snadno – konec konců analogovou stránku také neotočíte aniž byste to postřehli. Otočení stránky provedete „tapnutím“ do konkrétní části displeje. Ten je totiž rozdělen na tři zóny:

    kindle-zony

    Díky tomuto rozdělení je otáčení stran i přístup k nabídkám docela intuitivní. Snad jen část pro otočení zpět mohla být trochu širší, už se mi stalo, že jsem místo zpět otočil vpřed. Ale chce to jen cvik.

    Novější zařízení s méně funkcemi?

    Vzhledem k tomu, že mám Kindle opravdu jen na čtení knih, nebudu tu rozebírat co všechno ještě umí nebo ne. Uvedu jen zásadní změnu oproti Kindle Keyboard – chybí jack konektor pro sluchátka a tím pádem i podpora přehrávání hudby a předčítání. To jsem sice já stejně nikdy nevyužil, takže mi to ani nechybí, ale pro někoho to může být podstatná informace.

    Když už jsem uvedl všechny ty nepodstatné drobnosti, zaměřím se na to hlavní, co nový Paperwhite přinesl a odkud také vzal své jméno.

    Displej je sice o chlup lepší než u staršího bráchy (může být jen můj subjektivní dojem), ale to hlavní je vlastně nad displejem.

    Podsvícení (v tomto případě jde spíše o nadsvícení)

    I když jsem měl předchozí Kindle v kvalitním originálním pouzdře s lampičkou, osvětlení plochy displeje bylo nerovnoměrné a trochu rušilo při čtení. Nehledě na to, že celkem jasné světlo bylo dost rušivé pro okolí.

    Oproti tomu Paperwhite a jeho nasvícení s možností nastavení jasu ve škále od zcela vypnuto přes 24 kroků po nejjasnější je perfektní po celé ploše displeje.

    Někoho může zarazit, že u nejslabších pěti kroků podsvícení je popisek „use a low setting for dark rooms“ a u nejsilnějších pěti „in brightly lit rooms, use a high setting.“ To první smysl dává, ale proč zapínat podsvícení v jasně osvětleném prostředí? Vždyť displej s e-inkem je na jasném světle skvěle čitelný.. Je to pravda – nutné to není, displej je skvěle čitelný, jak jsme zvyklí z předchozího zařízení a to i v přímém slunci. Zapnutí nasvícení může zážitek ze čtení ale ještě zlepšit. Oproti staršímu Kindlu má Paperwhite totiž o něco světlejší „papír“ a to ještě vynikne po zapnutí nasvícení, kdy je displej světlý skoro jako klasický papír – odtud i jméno Paperwhite.

    Daň za svícení je nižší výdrž

    To je samozřejmě pravda. Svícením si ukrajujeme z výdrže baterie tím víc, čím vyšší intenzitu nasvětlení nastavíme. Ovšem spotřeba tohoto nasvícení je tak malá, že za měsíc používání a přečtení výše uvedených knih (většinou zapnutým nasvícením), mám a teď se podržte – půl baterie. Není tedy důvod obávat se o výdrž baterky, je víc než slušná. Nutno dodat, že kromě těch několika minut nastavování a stahování knih, mám na svém Kindlu aktivován „Airplane mód“, tedy vypnutou Wi-Fi.

    Suma sumárum

    S novým Kindlem jsem se velmi rychle sžil a snadno jsem si zvykl i na dotykové ovládání, z kterého jsem z počátku měl největší obavy. Podsvícení je skvělá funkce a v podání nového Paperwhite dotažená k dokonalosti. Absence některých funkcí předchozích modelů mě nemrzí, protože jsem je stejně nevyužil. Na hudbu mám iPhone, předčítání neřeším, na to jsou audioknihy. Vzato čistě jen jako e-Kniha je pro mě Paperwhite vynikající zařízení na kterém mi nic nechybí. Jediné co mě maličko mrzí je, že se k němu zatím nedělá stejné pouzdro jako jsem měl ke Kindle Keyboard. Přišlo mi kvalitněji zpracované a líbilo se mi víc než současné. Jako ochrana před poškrábáním ale funguje i tohle a tak zatím stačí. Navíc zapnutí Kindlu otevřením pouzdra je šikovná vychytávka..

    Biologic – kvalitní pouzdro na kolo pro iPhone

    Vezmu to trochu zeširoka, takže pokud vás zajímají pouze zkušenosti s pouzdrem a držákem Biologic, můžete přeskočit na recenzi.

    Kdo mě zná, ví, že se až na opravdu výjimečné případy sportu vyhýbám. Částečně to změnil zákrok, kterému se koncem minulého roku podrobilo moje koleno. Bylo potřeba ho po zhojení rozhýbat a dostat kloub zase do kondice. Doktor mi doporučil kolo, pro jeho šetrné zatížení kolen. Na kole jsem nejel víc než deset let (zhruba před touto dobou jsem ho půjčil kamarádovi a kolegovi v jedné osobě – FlghT3Rovi). Abych to zkrátil, poté co mi FlghT3R kolo vrátil a já ho nechal v servisu opravit a seřídit (nový přední ráfek, obě duše i pláště, nová přehazovačka a řetěz), začal jsem přemýšlet jak to zařídit, aby mě ježdění bavilo.

    Po krátkém hledání jsem našel přesně to, co jsem potřeboval. Aplikaci Runkeeper pro iPhone (verze pro Android je k dispozici také). Nenechte se zmást názvem, aplikace je ideální pro většinu sportů a cyklistiku obzvláště. Zaznamenává totiž ujetou trasu, výšku, i rychlost, rychlost po kilometrech, celkovou průměrnou rychlost a zkrátka rozebere vaši cestu dopodrobna pomocí přehledného zobrazení v grafu, tabulce i na mapě. Díky této aplikaci tak můžete sledovat jestli děláte pokroky a porovnávat vaše výkony a můžete tak sami sebe hecovat k lepším výsledkům.

    Dokud jsem měl starý iPhone 3g a později 3gs, telefon jsem vozil v brašně pod rámem kola. S novým iPhonem jsem už tak riskovat nechtěl.. Při hledání na internetu jsem vyloučil snad všechna pouzdra na která jsem narazil. Na mých výletech na kole se nevyhýbám horšímu terénu (kameny, kořeny a menší skoky – vše na neodpruženém kole), takže jsem potřeboval najít pouzdro, které to snese a ochrání telefon před pádem, nárazy i nepřízní počasí. Když už jsem nedoufal, že nějaké pouzdro splní moje podmínky, narazil jsem na e-shop AZUB BIKE, nabízející pouzdro, které moje požadavky splňovalo. Biologic bike mount for iPhone. Blížící se narozeniny se projevily jako výborná příležitost. Přítelkyně měla po starostech s dárkem a já se mohl těšit na nové pouzdro.

    První dojmy při vybalování z krabičky byly výborné. Je znát i na balení samotném, že si v Biologic dali na držáku záležet. Samotné pouzdro i držák na kolo jsou z na první pohled velmi kvalitního plastu. Přední stranu pouzdra tvoří víko pouzdra s jakousi pevnou fólií v níž je vyvedeno i tlačítko home. Fólie budí důvěru a je z vnitřní strany pouzdra důkladně vlepena. Ovládání telefonu jde až překvapivě snadno – jako by tam fólie ani nebyla. I tlačítko home jde ovládat bez problému a snadno. Z horní strany pouzdra je přístupný, silikonovou krytkou chráněný konektor pro sluchátka a vedle něj tlačítko on/off. Spodní strana nabízí jen zaslepený otvor pro případné protažení nabíjecího kabelu. Je to tak, toto pouzdro umožňuje nabíjení telefonu při zachování ochrany před vodou a vlhkostí. To je perfektní třeba při dlouhých cestách a použití externího zdroje nebo třeba dynama a setu od stejného výrobce. Je to ale poměrně drahá záležitost.. Skvěle vyřešený je i klips pro zajištění pouzdra v zavřeném stavu. Klips je doplněný ještě dvěma západkami (v horní a dolní části pouzdra). Nehrozí tedy náhodné otevření během jízdy.

    Držák pouzdra je součástí balení a lze ho přikoupit i zvlášť a to i ve verzi pro motorku. Popravdě řečeno, zpočátku jsem mu nevěřil. On taky ten plastový pásek, který má sloužit k pevnému dotažení prostě mnoho důvěry nebudí. Ale není třeba se obávat, při dostatečném dotažení drží opravdu pevně i v terénu.

    Od sestry jsem dostal ještě volitelný držák na motorku. Ten je řešen úplně jinak než základní držák na kolo. Místo stahovacího plastového pásku k jeho upevnění slouží dvě motýlkové matice. Držák je i celkově robustnější než ten na kolo. Nicméně po zkušenostech bych se nebál použít základní držák i na motorku. Bohužel v mém případě základní držák použít nešlo, takže volba byla jasná.

    Můj názor je, že investovat patnáct stovek do ochrany zařízení za patnáct tisíc a víc se vyplatí. Kvalita holt není zadarmo a pokud s tím nesouhlasíte, klidně si pořiďte levný držák z číny. Budete tak ale riskovat nákup nového telefonu a nejspíš zase i držáku.

    Je to vážně už tak dlouho? Uteklo to až děsivě rychle. Pět a půl roku. To je doba, před kterou se mi život totálně změnil. Doba, kdy jsem se po hlavě vrhl do vln životní reality a kdy jsem se rozhodl využít příležitosti a vzal místo v jedné  – tehdy nově vznikající – pobočce nejmenované německé firmy.

    Tenkrát mi to přineslo možnost osamostatnit se, sbírat zkušenosti a začít hrát sám za sebe. Také mi to ale vzalo většinu volného času. Pracovní týden s nejistou pracovní dobou (prostě jak je zrovna potřeba), víkendy se štěstím jednou za dva týdny a minimum prostoru pro záliby. Teď je čas posunout se zase dál a tak od prvního října začne další etapa. Ještě nemám možnost hodnotit v čem bude lepší nebo horší než ta právě končící, ale jedno je jisté – budu mít víc volného času. Odpadne každodenní dojíždění, které dokázalo spolknout i čtyři hodiny a snad bude konečně čas občas zase něco blognout..

    Není všechno zlato, co se třpytí

    speciální romantické menu pro dva v Café Restaurant Bohéma

    Rád si pochutnám na dobrém jídle. Když jsem tedy začátkem roku narazil na slevomatu na nabídku „Luxusních pokrmů pod taktovkou skvělého šéfkuchaře“ – navíc v provedení romantického menu pro dva – příliš jsem neváhal a voucher koupil.

    Menu za akční cenu 499 korun obsahuje:

    • 2x Opečená rajčátka servírovaná na bylinkové bagetě s kapary
    • 2x Dýňový krém se šafránovou esencí
    • 2x Pečené francouzské kuřátko cocoulete nadívané s kachními jatýrky a čerstvým tymiánem, doplněno bramborovými srdíčky
    • 2x Horká láska
    • 1x Karafa minerální vody
    • 1x Karafa vína dle výběru
    • 2x Káva (na výběr ze všech druhů káv kromě alkoholických).

    Těšil jsem se, že v Bohémě oslavíme s přítelkyní její svátek. Minulý týden jsem tedy rezervoval v restauraci nahlásil jaké menu máme, a že přijdeme v pátek v 18 hodin.

    V pátek 20.5. jsme do Bohémy dorazili v očekávání těch luxusních pokrmů. V recepci (na baru) jsme se ohlásili a protože bylo dost horko, požádal jsem obsluhu, zda bychom mohli sedět u dveří na terasu nebo nejlépe přímo na terase. Starší, brunátný a uřícený pan vrchní, který vypadal na zhroucení nám po chvíli oznámil, že to nelze, ale že si tam můžeme přesednout po večeři. No budiž, restaurace je rozlehlá, asi bude lepší zůstat „v dosahu“.

    Byli jsme tedy usazeni naproti baru, ve střední části restaurace. Během cca pěti minut jsme dostali karafu (docela dobrého) vína a lahev vody Aquilla. Luxusní dojem z pěkně prostřeného stolu trochu kazí ušmudlaná karafa s vínem. Obsluha je velmi příjemná, jen je nepřehlédnutelný kontrast mezi uhoněným panem vrchním a třemi dalšími číšníky, kteří opravdu nikam nespěchají.

    Vychvalovaný interiér architektonického ateliéru RAW je skutečně příjemný, moderní a velmi elegantní. Fotografie s divadelní tematikou od Adolfa Rossiho navozují „uměleckou“ atmosféru a připomínají hostům, že jsou v budově divadla. Jen místa ve střední části (ano, tam kde sedíme) nám připadají příliš blízko k ostatním, takže díky příliš malým odstupům mezi stoly si hosté vzájemně koukají do talířů a nemají příliš soukromí k rozhovoru. Působivý interiér ale nezaměstná naši pozornost na dlouho a tak když uplynulo cca půl hodinky, vyhlížíme předkrm už celkem netrpělivě.

    Dočkali jsme se až 40 minut po příchodu. Dva krajíčky opečené veky nasáklé skrz naskrz olejem a natřené čatný ze sušených rajčat a kapar na nás tedy po takové době dojem zrovna neudělaly. Zvlášť, když příprava takového předkrmu není nijak náročná a restaurace není obsazená ani z poloviny.

    Dýňový krém naštěstí tak dlouho netrval, servírují ho už deset minut po předkrmu. Je výborný! Jemná chuť dýně a másla se výborně doplňuje s šafránem. Jen konzistence je na krém trochu řídká, což nám ale vůbec nevadí.

    Hodinu po našem příchodu se obsazenost restaurace nijak zvlášť nezměnila, ale najednou jde hosty usadit i ke dveřím a na terasu.

    Dýňový krém máme už 15 minut snědený a po hlavním jídle ani vidu ani slechu. Na radosti nám nepřidá ani zjištění, že obsluha nebere ohled na pořadí příchozích.

    O dalších 25 minut později se na můj dotaz dozvídám, že „kuřátko je již ohřáto a donesou ho co nevidět“. Jsme rádi, že se pod taktovkou šéfkuchaře podařilo kuře ohřát za pouhých čtyřicet minut. (Jen podotýkám, že výběr jídel našeho menu personál věděl minimálně od našeho příchodu)

    Hodinu a čtyřicet minut po příchodu je tu dezert. Bohužel, poněkud předběhl hlavní chod, který jsme dostud nedostali, takže pana vrchního posílám zpět.

    Hlavní chod je tu po pěti minutách. Talíř je bohužel studený. Jídlo naštěstí ne. Konečně víme, kde je druhá půla cherry rajčátka z předkrmu. Dorazila se dvěma povadlými listy salátu jako „obloha“ k nadívanému kuřátku. Kuře i brambory jsou úplně nedochucené (a to i podle přítelkyně, která je na koření opravdu citlivá). Nádivka je taky lehce nedochucená, ale z hlavního chodu rozhodně nejlepší. Alespoň že kuře není vysušené.


    Obraz0042

    (omluvte kvalitu a rozměr fotky, foceno mobilem a navíc nevím jak v tomto systému změnit obrázku parametry…)

    Venku na terase zapalují grill. Bohužel. Jelikož nefunguje klimatizace je kouř z venčí dost nepříjemný.

    20:25 hlavní chod máme dávno snědený, obsluha nás ignoruje tak se ptám na dezert. Číšník na baru česky nerozumí, mluví jen anglicky.

    20:37 Druhá urgence dezertu, pro jistotu objednávám i kávu.

    20:50 Dezert je tu. Bohužel, káva nikoliv. Maliny i vanilková zmrzlina jsou dobré. Šlehačka ze spreje už tak dobrá není..

    20:57 Káva je tu. A je vynikající! Nahřátý šálek i mléko, nemám co vytknout.

    21:15 Odcházíme. Máme štěstí v neštěstí – voucher je již zaplacený, nemusíme už na nic čekat. Tuzér dáváme spíš ze slušnosti a soucitu s uhnaným panem vrchním, jinak si jej nezaslouží nikdo.

    Bohéma by si měla z názvu odstranit „restaurant“ a ponechat si jen „café“ a bude mít určitě úspěch. Za stávající situace, kdy personál nestíhá obsloužit ani méně než z poloviny obsazenou restauraci a kdy jídlo za mnoho nestojí nemůžu Café „Restaurant“ Bohéma doporučit.

    Tip: Pokud to přecejen risknete, obrňte se trpělivostí a dejte si červené víno – nebude vás mrzet, že zteplá dlouho před hlavním chodem.