Sbírka Národ tobě aneb Jára Cimrman na Altaji

cimrman-na-altaji

TISKOVÁ ZPRÁVA

28.2. 2007

Jméno Járy Cimrmana ponese horský velikán z Altaje

Expedice Altaj-Cimrman vyhlašuje celonárodní sbírku

Od čtvrtka 1. března začíná celonárodní sbírka „NÁROD TOBĚ, JÁRO CIMRMANE“, jejímž cílem je shromáždit prostředky na unikátní projekt EXPEDICE ALTAJ-CIMRMAN. Ten v Žižkovském divadle Járy Cimrmana poprvé představil tým pořadatelů ze stejnojmenného občanského sdružení. Projekt počítá s nazváním dosud bezejmenného vrcholu v pohoří Altaj jménem zneuznaného českého génia. Z tohoto důvodu bude v srpnu tohoto roku vypravena horolezecká expedice, která na 3610 metrů vysokou horu podnikne prvovýstup a slavnostně ji pokřtí – Cimrmanova hora by se tak do roku 2010 měla dostat do oficiálních průvodců a map.

S nápadem pojmenovat po českém velikánovi jeden z nejvyšších vrcholů Altaje přišel ruský lékař Sergej Šajchislamov. Sibiřský rodák žijící nyní v Českých Budějovicích a milovník horské přírody si osvojil češtinu právě prostřednictvím Cimrmanových her. Myšlenka se zalíbila i členům cimrmanovského souboru: Ladislav Smoljak, Václav Kotek, Genadij Rumlena a několik dalších cimrmanologů se expedice dokonce osobně zúčastní.

Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák tak v souvislosti s expedicí poprvé veřejně odhalili dosud neznámou kapitolu Cimrmanova života: přesně před sto lety, v roce 1907, na cestě z rusko-japonské války se Cimrman ocitl v ruském pohoří Altaj blízko mongolsko-čínsko-kazašských hranic. Šlo o vůbec nejdramatičtější Cimrmanovu cestu východním směrem – jeho odvážný pokus vystoupit na bezejmenný vrchol blízko místní hory Bělucha však nezhatila altajská bouře, ale nečekaný poryv milostných citů…. Sto let po památné události se na totéž místo vypraví Expedice Altaj-Cimrman.

Finance na výpravu hodlají pořadatelé shromáždit z podstatné části právě pomocí celonárodní veřejné sbírky „Národ tobě, Járo Cimrmane“ s účtem č. 105 777/2400. Sbírku pořádá Občanské sdružení Altaj-Cimrman ve spolupráci s Nadací Charty 77, jejíž místopředseda správní rady Evžen Hart projekt osobně podpořil – Nadace je zároveň garantem, že vybrané prostředky budou využity pro zamýšlený cíl.

Od 1. března jsou proto v prodeji Pamětní certifikáty, které si může koupit každý, kdo se bude chtít expedice symbolicky zúčastnit. Certifikáty se prodávají na vybraných pobočkách České pošty v celé České republice a prostřednictvím webových stránek www.altajcimrman.cz. K dostání jsou i na pokladně Žižkovského divadla Járy Cimrmana.

Luxusně provedené listy v hodnotě 200, 500, 1.000, 2.000, 5.000 a 10.000 Kč zhotovil dvorní grafik cimrmanovského souboru Jaroslav Weigel ve stylu starých rakouských cenin. Certifikáty mají formu osobního poděkování každému dárci. Zdobí je panoramatická fotografie hory a podpisy dvojice cimrmanologů Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Každý přispěvatel může certifikát rovněž sám podepsat a ústřižek se svým jménem poslat na expedici, která jeho jméno vlepí do pamětních knih – české, která bude umístěna v archivu Divadla Járy Cimrmana, a ruské, již výprava vynese na vrchol Cimrmanovy hory.

Do Altaje se pak v létě hodlá vydat zhruba třicetičlenná skupina, složená ze členů souboru Divadla Járy Cimrmana, lékaře a kuchaře výpravy, zástupce sponzorů a médií. Na zdárný průběh cesty dohlédne zkušený horolezec Radek Jaroš – specialista na výstupy bez použití kyslíkových přístrojů už stanul na vrcholcích několika osmitisícovek. Výpravu na Altaj zmapuje také filmový štáb pod vedením Vojty Kotka: syn cimrmanovského herce Václava Kotka totiž hodlá o Cimrmanově pobytu i o současné expedici natočit dokument.

Expedice Altaj-Cimrman je totiž i první akcí v rámci blížících se oslav 40. výročí založení Divadla Járy Cimrmana. Ty se na jeho domovské scéně v Praze na Žižkově odehrají letos na podzim: právě v souvislosti s kulatým výročním by se také měl Kotkův film o altajské výpravě slavnostně promítat.

V případě, že veřejnost vezme sbírku za svou a výtěžek z prodeje certifikátů bude nakonec vyšší než výdaje na expedici, peníze navíc věnují pořadatelé na konto projektu Dům čtyř múz. Ten shromažďuje finance na vybudování penzionu pro výkonné umělce, kteří se kvůli pokročilému věku či zdravotním komplikacím ocitli v kritické životní situaci. Sbírka na Expedici Altaj-Cimrman tak chce zároveň vyzkoušet ochotu veřejnosti zapojit se do celonárodní sbírky s ušlechtilým cílem.

Více informací naleznete na webových stránkách: www.altajcimrman.cz

Nová etapa

wurselen_adenauerstr

Je načase vrhnout trochu světla na klesající frekvenci příspěvků tady na blogu. Ty přibývají jen poskrovnu. Ne snad pro to, že by nebylo o čem psát – novinek a témat je spousta – ale na vině je nedostatek času..

Příjemným dnům mého studentského života odzvonilo a program typu

Rimmer:Red Dwarf Jakýpak je na dnešek plán? Flákání po ránu, potom lehárko odpoledne a pak si dáchnout před hlavní večerní zevlovačkou?

je taky ten tam.

Od dnešního dne nastupuju na plný úvazek do práce a v pondělí odjíždím do Aachenu na služební cestu.

To pro vás (doufám) nebude znamenat konzervaci blogu na März, April a Mai, ale naopak přísun příspěvků přímo z jámy lvové. Podle možností samozřejmě (zatím ještě nevím jak to bude na místě s Internetem..).

Takže doufám, že mi alespoň hrstka vás – vytrvalců – zachová přízeň a těším se na vaše komentáře!

Tibetská houba

Předpokládám, že ji nemusím dlouze představovat. Pro pořádek jen uvedu, že jde o houbu, používanou pro domácí výrobu kefíru s mnoha příznivými účinky na lidský organismus.
tibetská houba
Pokud chcete získat více informací, doporučuji třeba tyto stránky. Můžete si také stáhnout a vytisknout PDFko (1× A4, 94,3kB),které jsem vytvořil ze směsi informací co jsem posháněl na internetu a které tvoří souhrn základních informací a návod k pěstování i užívání.

No a proč to tu všechno píšu?

Nevěřím, že houba má všechny účinky, které se uvádějí. Nevěřím ani že může člověka vyléčit. Sám jsem ji ale vyzkoušel a užívám ji dál. Mám artritidu a s ní spojené kloubní potíže a za dobu co houbu užívám potíže podstatně ustoupily. Možná to s houbou nesouvisí. Možná si to člověk vsugeruje. Možná ale stojí za zkoušku.

Houba se běžně v obchodech sehnat nedá (alespoň pokud vím). Předává se mezi lidmi a to je jediný způsob jak ji získat.

Favicon aneb ikony v adresním řádku

příklad použití favicon
příklad použití favicon

Určitě už jste si jich u některých webů všimli. Drobnůstky, které pomohou web ozvláštnit, personalizovat a hlavně mohou zvýšit pravděpodobnost, že si jej návštěvník zapamatuje. Ovšem i v případě, že si uživatelé váš web pamatují, není od věci jim paměť pravidelně osvěžovat ikonkou v oblíbených / záložkách / bookmarcích..

Pokusím se v tomto příspěvku odpovědět na nejčastější dotazy, které mi ohledně favicon posíláte. Shrnu to co o nich vím – od jejich tvorby, až po zobrazení na webu.

favicon-bkmks

Druhy ikonek a jejich interpretace různými prohlížeči

Možná se divíte co má to „druhy ikonek“ znamenat. Ikona je ikona – soubor konkrétního formátu(eng) s příponou .ico. To je sice pravda, nicméně použití ikony jako favicon specifikuje její parametry trochu konkrétněji a zároveň poněkud nabourá to co jsem uvedl výše.

Základní parametry favicon

  1. základní rozměr 16×16 obrazových bodů
  2. formát souboru .ico případně .gif nebo .png
  3. Doporučuje se barevná hloubka maximálně 256 barev (kvůli kompatibilitě se staršími prohlížeči a rozdílnými OS ).
  4. Dál je vhodné kromě základního rozměru 16×16 dopracovat i rozměry 32×32 a 48×48 obrazových bodů – to pro případ, že by si někdo vaši ikonku chtěl třeba umístit na plochu jako přímý odkaz na váš web.

Záhadné (ne)zobrazování v různých prohlížečích

Internet Explorer favicon zobrazí pouze pokud si konkrétní stránku přidáte do oblíbených. Je to docela škoda, ale na druhou stranu to přichystá uživateli často milé překvapení. Dalším omezením je možnost použít pouze statickou ikonku .ico.

Opera zobrazuje favicon bez problémů. Opět však bezproblémového výsledku dosáhneme pouze pomocí statické ikonky. Opera uživatele nenutí přidat stránku do oblíbených.

Mozilla Firefox Umožňuje použití obou druhů ikonky bez problémů a bez nutnosti přidat web do oblíbených. Navíc podporuje i formát .png.

Za zmínku stojí ještě Konqueror – Konečně zúročím svoje neslavné zkušenosti s linuxem. Tak tedy Konqueror zobrazuje statické ikonky bez problémů a bez nutnosti přidat si web do oblíbených. S animovanou ikonkou nemám v tomto prohlížeči zkušenost.

Tvoříme vlastní ikonku

Pro tvorbu statických ikon existuje mnoho programů, mezi freeware programy patří třeba Gimp, IrfanView nebo Xnview. Mě se však nejlépe osvědčila trial verze programu Microangelo Creation. Umí skvělé efekty a za těch 21 dní než trial verze expiruje stihne člověk nadělat mraky ikonek. Jeho hlavním pozitivem z mého hlediska však je to, že má stejné GUI jako Adobe Photoshop.

Pokud se vám tento postup zdá složitý, na webu existuje mnoho služeb, které vám udělají ikonku z libovolného obrázku. Za všechny uvedu třeba Favicon from Pics. Jako všude, i tady platí – kdo hledá, najde.

Animované ikony nejsou nic jiného, než běžný animovaný .gif o velikosti 16×16 obrazových bodů. Pro jejich tvorbu existuje mnoho freeware programů. Stačí se porozhlédnout.

Příklady zápisu kódu pro přiřazení ikony k dané stránce:

Následující kód vložte mezi tagy <head> a <head/>. Ikonku je nejlepší uložit do rootu webu a pojmenovat favicon.ico – to je důležité.

Statická ikonka(*.ico)

<link rel="shortcut icon" href="favicon.ico" type="image/x-icon" />

Statická ikonka(*.png)

<link href="favicon.png" rel="icon" type="image/png" />

Animovaná ikonka(*.gif)

<link rel="icon" href="favicon.gif" type="image/gif" />

Ačkoli lze jednotlivé zápisy kombinovat (zkoušel jsem zápisy pro formát ico a gif a fungovalo to), nemusí to pracovat korektně a v některých případech to může způsobit, že se ikonka nezobrazí vůbec.

A co na závěr?

Před definitivním vypuštěním ikonky ještě můžete otestovat její validitu. Budete tak mít jistotu, že bude korektně zobrazena. Nezbývá než popřát hodně štěstí a především trpělivosti při vyplňování těch 256 pixelů a čekat, až mi nahlásíte zařazení právě té vaší ikonky v některé z galerií..

Dodatek ze současnosti (2015)

favicon-ios

Od doby, kdy jsem článek publikoval uplynulo už víc než 8 let, což je v IT jako návrat do pravěku. Proto se – přesto, že většina napsaného stále platí – raději poohlédněte po aktuálnějším zdroji.

Jinak pro příznivce produktů s nakousnutým jablíčkem ještě doplňím zápis a vlastnosti pro favicon v zařízeních Apple:

<link rel="apple-touch-icon-precomposed" sizes="144x144" href="favicon.gif" type="assets/ico/apple-touch-icon-144-precomposed.png" />
<link rel="apple-touch-icon-precomposed" sizes="114x114" href="favicon.gif" type="assets/ico/apple-touch-icon-114-precomposed.png" />
<link rel="apple-touch-icon-precomposed" sizes="72x72" href="favicon.gif" type="assets/ico/apple-touch-icon-72-precomposed.png" />
<link rel="apple-touch-icon-precomposed" href="favicon.gif" type="assets/ico/apple-touch-icon-57-precomposed.png" />

Gravatar – poprvé na české scéně

Tento příspěvek byl původně publikován ve Čtvrtek 13.01.2005, 22:14 pod titulkem „A je to“ na původní verzi těchto stránek. Vzhledem k množství těch z vás, kteří jej tu hledají jsem se rozhodl jej obnovit ze zálohy původního blogu a umístit na tyto stránky. Jelikož stejná situace panuje u některých dalších textů, je pravděpodobné, že je potká stejný osud.

A je to!

Ne, nebudu psát o oblíbeném večerníčku.. Budu psát o implementaci vychytávky, která mně i vám usnadní (alespoň doufám) orientaci v komentářích tím, že vám umožní vkládat vlastní avatar., Na tuto záležitost jsem před několika dny narazil na blogu Michaela Heilemanna (binarybonsai.com). Připadalo mi, že komentáře v jeho blogu měly tak nějak hmatatelnější autory, než na co jsem zvyklý na českých blogech (nebo blozích??). Zapátral jsem proto, jakým způsobem to funguje a dostal se až ke zdroji. Tím je služba Gravatar. Funguje jednoduše; registrací na zmíněném webu bude vaší e-mailové adrese přiřazen jedinečný kód a k němu přiřazen i obrázek 80×80pixelů (stačí jej nahrát na server Gravataru). Když potom na blogu zapíšete do formuláře svůj email uvedený v registraci na Gravataru, skript ho automaticky převede na kód a vloží odpovídající avatar. Na stránkách služby je k dispozici plugin pro ty z vás, kteří používají MovableType, WordPress, TextPattern, Nucleus atd. Pokud nepoužíváte žádný z těchto masově rozšířených blogovacích nástojů, je tam i zdroják v PHP, PERL, ColdFusion a Javě. Pak už stačí jen vložit kód do šablony blogu. Pokud Gravatar na svůj blog chcete, ale nejste zběhlí v PHP a plugin pro váš blogovací systém neexistuje, budete muset najít nějakou dobrou, trpělivou osůbku, která se vyzná a pomůže. Já tímto chci poděkovat René Kopčemu, za trpělivost, úspěšné zprovoznění
Gravataru a na mé přání napsání skriptu a zprovoznění zpětných odkazů. Díky René!

Doufám, že se tahle vychytávka ujme, a uvidím ji i na webech jiných českých blogerů…

Legend JAZZ & Teac 350

MP3 přehrávač má dnes už kde kdo. Jejich ceny rapidně klesají a funkcí stále přibývá. Můj první MP3 přehrávač byla (a je) Lyra (PDP2222) od Thomsonu.Thomson Lyra PDP2222 Na svou dobu zázrak techniky – 32MB flash paměť, slot na MMC karty (max 128MB), equalizér, růžné módy přehrávání… Bohužel, ceny karet se dlouho držely práliš vysoko a klesly až po pro Lyru tragickém pádu, po němž už karty nečetla. A s flashkou o 32MB se toho příliš dělat nedá.

Nějaký čas jsem hledal co nejlevnější přehrávač, který by měl být vybaven slušnou pamětí (alespoň 256MB), malý, s podsvíceným displayem a propojitelný klasickým USB kabelem (mini USB → USB).

Legend JAZZ

Natrefil jsem na přehrávač Legend JAZZ (650,–Kč s DPH). Designově zdařilý kousek, poháněný AAA baterií (stejně jako Lyra), s equalizérem, podsvětleným displayem.. jen paměť neměl sám o sobě žádnou – byl na SD karty. Vzhledem k tomu, že máme doma kvůli foťákům karet dost, byl jsem rozhodnutý. Za málo peněz, hodně muziky. Výdrž má skvělou, display je čitelný i na prudkém slunci a jako bonus, funguje při propojení s PC jako čtečka SD karet. Výborná kombinace s foťákem a notebookem na cesty.

legend-jazz

Časem mi však některé drobnosti na přehrávači chyběly. Nezobrazuje názvy skladeb, je tedy potřeba znát jejich pořadí. Neumí mód náhodný výběr skladby, neumí opakované přehrávání.. Rozhodl jsem se tedy, poohlédnout se po něčem výkonějším, s podporou ID3 tagů, s různými možnostmi přehrávání a s pamětí kolem 1GB. Zařízení také musí podporovat MASS STORAGE (tím pádem jsou Thomson a většina iRIVERů mimo hru).

Během pár dní brouzdání a pátrání jsem narazil na přehrávač který splňoval všechna má kritéria a ještě spoustu dalších, na něž jsem ani nepomyslel. Je jím Teac 350 (2500,– Kč s DPH).

Teac 350

Na fotografiích zveřejněných na internetu vypadá poměrně velký, proto byla pro mě jeho skutečná velikost obrovským překvapením. Je jen o něco málo větší než krabička od sirek. Disponuje pamětí o velikosti 1GB, barevným OEL displayem, rádiem, diktafonem, přehrává video, zobrazuje obrázky (výrobce i recenze tvrdí že použe .BMP, ve skutečnosti mu ani .JPG nedělá potíže). Ovládání je řešeno celkem originálně – dotykovým displayem. teac350Přehrávač mám cca týden a zatím jsem přišel pouze na dvě věci které mi vadí. Jsou to malinkatá tlačítka pod displayem a celkem špatná viditelnost displaye na přímém slunci. Nic víc, nic míň. Výrobce udává výdrž baterie 8 hodin, to se může zdát celkem málo. Je třeba si ale uvědomit, že 8 hodin v kuse snad ani nelze vydržet poslouchat a také to, že při každém připojení k PC se přehrávač nabíjí přes USB. Za celou dobu jsem tedy neměl problém s vybitou baterií (a to jej – k nelibosti přítelkyně – téměř neodkládám).

Na základě zkušeností, které jsem dosud získal jsem si vytvořil několik základních faktorů pro výběr MP3 přehrávače:

  1. určení (např poslech při sportu /FLASH/ x poslech na cesty /FLASH/ nebo /HDD/)
  2. kapacita (v návaznosti na první faktor – FLASH do 5GB, HDD nad 5 GB)
  3. výdrž (zahrnuje i druh akumulátoru)
  4. mass storage nebo portable device (klasický vyjímatelný disk nebo synchronizace přes nějaký program)
  5. Display (druh disp., ID3 tagy, viditelnost za různých světelných podmínek, velikost..)
  6. funkce (vyplatí se nějaké navíc, např na cesty)

A tak (jak praví klasik) končí naše komédie.. . Doufám, že se vám tento příběh jedné evoluce líbil a bude vám užitečný.